Rok 2023
Jaký byl rok 2023? Plný zážitků a tak jsem se rozhodl, že si ten můj trochu zrekapituluji. Je to spíš pro mě, až budu mít nostalgickou náladu, ale třeba si tu najdete také něco zajímavého. Stalo se toho docela dost a byla to jízda. Tak si pojďme ten rok měsíc po měsíci rozebrat.
Leden: Silvestra jsme řádně oslavili, proto bylo potřeba ze sebe sklepat tu ošklivou opici. Proto se první den letošního roku vydáváme na zdravotní procházku po přilehlých lesích. Jestli si dobře pamatuji, bylo fakt teplo a na večer se takhle zbarvuje obloha. Říkal jsem si: „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Foceno z lesního koupaliště v Liberci.
Únor: V únoru nám konečně napadl sníh. Užíval jsem si ho jak na běžkách, tak i na výletech. Navštěvuji České středohoří, vyjíždím několikrát do Jizerek a posledního února se vydávám na Ještědský hřbet, kde mi auto zapadá do závěje. Naštěstí se těsně pod vrcholkem objeví traktor a jako chrabrý rytíř mě zachraňuje z nesnází. Ještě, že jel zrovna kolem. Také instaluji mé první vytištěné obrazy v kavárně „Bez konceptu“ a psychicky se připravuji na vernisáž.
Březen: Třetí měsíc roku 2023 je pro mě velkou výzvou. Hned na začátku mě čekala už zmiňovaná vernisáž výstavy fotoobrazů. Jsem čistokrevný introvert a mluvit před plnou kavárnou je pro mě noční můrou. Proslov jsem trénoval bezmála dva týdny a nakonec se vše vyvedlo na jedničku. Všechna očekávání jsou překonána. Tím bych chtěl poděkovat všem, kteří dorazili. Moc si toho vážím. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu mít nějakou výstavu. Samozřejmě jsem v březnu stihl i nějaké výlety. Navštěvuji Český ráj a Lužické hory. Koncem měsíce jsme se odměnili zaslouženou dovolenou v jížnejších krajích.
Duben: V dubnu pokračuje naše rekreace v Itálii. Jsme v Rimini a objevujeme krásy italské kultury. Půjčujeme si auto, aby to objevování bylo jednodušší. Jen bacha na pokuty! Ta mi totiž přichází až v září za překročenou povolenou rychlost. A já myslel, že mi píše nějaká Italka. Ještě stíháme prošmejdit zase další části Lužických hor. A i na ten Ještěd se vysápem.
Květen: Jaro už je v plném proudu a vše se zelená. Hned začátkem měsíce se vydáváme na návštěvu jížní Moravy. Jezdíme sem každý rok a ani tenhle jsme nemohli vynechat. Sedli jsme na „bycikl“ a projíždíme Lednicko-Valtický areál. Ještě jsme u toho trochu zmokli. Další dny se touláme po krásách moravského Toskánska. Po návratu jsem si po dlouhé době zaběhl běžecký závod. Zjišťuji, že to se mnou ještě není tak zlé. Na konci měsíce balíme kufry, nebo spíš krosny. S Klárkou jsme se rozhodli, že přejdeme ostrov věčného jara, Madeiru.
Červen: Madeira nám vyrazila dech. Je to ostrov jako z jiné planety. Dole divoké útesy, přírodní pláže a nahoře zelený svět z filmu Avatar. Sice nám prší každý den, ale člověk si na to brzy zvykne. Je to takové přírodní zavlažování. Po přechodu ostrova jsme se vykoupali v přírodním bazénku u oceánu a ještě pár dní si užívali tohle kouzelné místo bez krosen na zádech. Z téhle dovolené jsme vyždímali maximum. Zbytek měsíce proflákám na kole. A také se poprvé účastním střelecké soutěže ze vzduchovky. Ke vší slávě jsem si ani nevystřelil oko. Jo a také se mi povedlo prorazit pneumatiku o obrubník. Nevím na co jsem zrovna myslel.
Červenec: Byl to krásný letní měsíc. Slunce předvádělo svou největší sílu a já byl na pokraji blaha. Zbožňuji tohle letní období. Dlouhé dny a krátké teplé noci. Začátkem měsíce jsme opět prošmejdili kus Lužických hor a hned potom vyrážíme s batohy ke Dvoru Králové. Spíme na vlakové zastávce jako správní „bezďáci“. Den na to bojujeme s bouřkou. Ale jako vždy to dobře dopadá. V půlce července přišly ty největší tropy. Teplota na teploměru v autě vystoupala na 43 stupňů. V druhé půli jsme si s kluky vyjeli Ještěd na kole. Samozřejmě, že je nejlepší ten sjezd dolů. Konec července patřil triatlonu. Můj bratránek ho běžel minulý rok a já jsem nemohl být pozadu. Takže jsme si ho dali spolu. Byl to masakr, ale oba jsme přežili ve zdraví. Klobouk dolů před všemi sportovci, kteří to dávají s prstem v nose.
Srpen: Srpen patřil Šumavě. Vyrážíme do tohoto pohoří s úmyslem ho přejít. Podél českých hranic jsem šel před dvěma roky a teď přišla na řadu strana vnitřní. Jen to počasí s námi nespolupracuje. Vycházíme od Lipna a hned první kroky nás doprovází déšť. Předpověď slibuje, že se počasí překlopí do letního scénáře, ale každý den se predikce upravuje a výhled slunečných dní se vzdaluje. Na druhou stranu, potkáváme fůru zvěře a kromě nich jsme na cestách sami. Narážíme například na lišku a poprvé spatřím sovu v divoké přírodě. I toho slunce jsme se nakonec dočkali. Byla to odměna za naší výdrž a trpělivost. No co Vám budu povídat. Stálo to za to.
Září: V první půlce jsem vyrazil na pár výletů. Šel jsem okruh kolem Mnichova Hradiště, dvakrát jsme si vyjel na kole u nás v Liberci nad lom, kde zapomínám helmu. A taky vyrážím do Jizerek. Konec měsíce patří Olomouci. Strávili jsme tam prodloužený víkend. Při té příležitosti procházíme Prostějov a podívali jsme se na Plumlovský zámek a Svatý Kopeček u Olomouce. Poprvé stopujeme a užíváme si pravé moravské vinné slavnosti. Bylo to fajne.
Říjen: Podzim už ukazuje co umí a obléká krajinu do barevného kabátu. To se musí využít. Vyrazil jsem k Jičínu. Plánuji takový malý okruh přes místní vrcholky. Škrábu se na rozhlednu Tábor a užívám si podzimní mlhu spolu s barevnými ostrůvky místních lesů. Po kochačce si popojdu dolů a živě sleduji, jak tu mlhu slunce rozpouští svými prvními paprsky. Pokračuji přes hrad Kumburk a vracím se už skoro za tmy. Ještě zamávám tlupě srnek s hradem Trosky v pozadí a jedu domů. Poslední týden jsem si zaběhl běžecký závod v Janově nad Nisou, kde skoro umírám. Trochu jsem přepískl start. A na konec jsme s Klárkou výletovali v Jizerskohorských bučinách a užívali si objetí zlatavých stromů.
Listopad: Hned prvního listopadu se ztrácím v lese. Prostě jsem si šel zaběhat novou trasu a nějak se zamyslel. Ale díky tomu objevuji nové výhledy. Týden na to konečně vypouštím můj nový web do světa. Vytvářel jsem ho po chvilkách skoro měsíc. Byl jsem se také kouknout na nově otevřenou rozhlednu Hamštejn. Rozhledna pěkná, ale výhled se nedostavil. V příštím roce musím napravit. Konec Listopadu zakončuji prodlouženým víkendem v Benátkách. Více o nich můžete nalézt v předchozím příspěvku.
Prosinec: A je tu poslední měsíc. To ale uteklo. Prosinec začal pořádným sněhem. Proto jsem oprášil hrablo, ale i běžky. Zase jsem si musel vzpomenout, jak se na nich vlastně jezdí. Závěr roku byl trochu hektický. A k tomu jsem chytil nějaký „moribundus“. Ale i přesto stíhám pár menších výletů. Jedu do Lužických hor, kde nechávám auto ve vesnici pod Klíčem. Škrábu se do kopce a po chvíli zjišťuji, že už nemám sílu. Klepou se mi kolena. Nemoc se na mě podepsala. Změna plánu. Chtěl jsem vylézt na vrchol, ale radši si projdu místní lesy. Den po tom se vydávám k Ještědu, kde zastihnu parádní západ slunce. Pak už přichází na řadu svátky a typické rodinné návštěvy. Den před Silvestrem jsem se odhodlal k většímu okruhu v Českém ráji. S přestávkami moknu celý výlet. Ale cesty mám jen pro sebe. A nakonec i to slunce na chvíli vykoukne.
A takový byl rok 2023. Pro mě osobně to byl rok plný pozitivních událostí a hlavně hromady zážitků. Rád bych na to navázal i v tom příštím.
Chci Vám moc poděkovat za Vaši podporu. Vždy mě Vaše zprávy popošťouchly a daly signál k tomu, abych pokračoval v tom, co mě naplňuje. Neskutečně mě baví cestovat a zachycovat krajinu tak, jak jí vidím a cítím. A když mohu být třeba pro někoho inspirací, je to velký plus k tomu všemu.
Přeji Vám všem hodně štěstí, zdraví, lásky, pohody, mraky krásných zážitků a dobrodružství. Přeji nám, abychom se k ostatním chovali tak, jak chceme, aby se chovali k nám. A také mysleli na tu naší bohatou a křehkou přírodu. Ať už jsme jen v lese za barákem, nebo týden na Šumavě.
PF2024
Ježíš, to je nádherný! Miluju povídání o fotkách. A Vám to teda fakt jde. Děkuju a těším se zase na příští! Ať se daří.
Olino, děkuji mnohokrát! Moc si toho vážím. Ať se daří i Vám a přeji mnoho zdraví a štěstí do nového roku. 🙂