Je Štědrý den. Vstávám v 5:30, snídám cukroví a vyrážím směr Ralsko. Venku úřaduje tma. Prázdné silnice, jen pár srnek na louce. Přijíždím na parkoviště a vcházím do lesa. Stoupám vzhůru. Pomalu se rozednívá a ukazuje se více a více detailů. V půlce kopce narážím na mlhu a náledí, které zbylo po oblevě. Začíná to klouzat. Udělám pár kaskadérských manévrů na ledu a už jsem na vrcholu. Obcházím hradby. Z druhé strany fouká takový vítr, že se musím občas přikrčit. Ale alespoň odnáší mlhu pryč. Už to přichází! Je nový den! Štědrý den! A ještě navíc mám narozeniny. Jen na chvilku malou škvírou v mracích vykoukne slunce. Ale stačí pár minut a ze zatažené oblohy je polojasno. Slunce barví vše kolem zahaluje do zlatého hřejivého hábitu. Mlha se pomalu dává na ústup. Ještě se chvíli kochám a přepadá mě hlad. Jak já nemám rád, když mám hlad. Je čas jet domů. Vyrážím na Vánoční oběd. Jak už je u mě zvykem, jako každý rok neuvidím zlaté prasátko.