V pátek strašně foukalo. Ve zprávách hlásili výstrahu před velkým větrem a vysokou pravděpodobností pádu stromů. Takže jsme byli poslušně doma a věnovali se domácnosti. Ale v sobotu by to chtělo už někam vyrazit. Vstáváme tedy brzy ráno a míříme na Malou Skálu. Auto necháváme kousek za vesnicí a přelézáme kopec. Stále dost fouká, ale mělo by každou chvíli přestat. Stromy se ohýbají jako luky a občas máme trochu obavy, jestli to byl dobrý nápad. Scházíme dolů do vesnice a přecházíme na druhou stranu údolí. Zatím jsme nepotkali ani živáčka. Kdo by taky vycházel v takovém počasí. Sápeme se do kopce, potkáváme pár zmatených srnek a najednou.. .je po větru. Jako kdyby někdo mávnul kouzelným proutkem a zastavil všechen ten otravný vítr. Teď už si můžeme nerušeně užívat výhledy. Obkružujeme Pantheon a můžeme si ho prohlédnout ze všech možných úhlů. Po cestě ještě trochu zabloudíme v labyrintu Besedických skal, ale vymotáváme se přímo na vyhlídce nad vesnicí. Tady poskakujeme ze skály na skálu a do toho nám zvesela svítí odpolední slunce. Není na co čekat. Tasím foťák a zarývám do paměťové karty  všechny tyhle skvělé výhledy. No a tady je jeden z nich.