Poslední den přechodu Madeiry a už začínáme být značně opotřebovaní. Bolí nás kolena a potřebujeme sprchu. Scházíme pořádný krpál, nějakých dvanáct set metrů. Au au. Konečně jsme dorazili do vesnice a nemůžeme se dočkat, až si dáme nějaký dobrý oběd. Na mobilu hledáme, kam bychom zašli. A co tu nikde nemají?! Restauraci!! Našli jsme jen pár barů, kde prodávají alkohol, sladkosti a brambůrky. No co. Vlezeme do jednoho z barů a nastoupíme na paní u pultu. Rozhazujeme rukama, co všechno chceme. Pivo, brambůrky, oříšky, sladkou roládu. A hele, támhle mají Pastel de nata. Typická Portugalská dobrota. Tak tu chceme taky! Paní na nás kouká vyděšeným pohledem, asi jestli jí taky nesníme. Sedáme ke stolu a během chvíle všechno spráskáme. Slané přes sladké, je to jedno. Jestli jste nikdy nebyli pár dní na túře a nenesli jste si s sebou jídlo, nemůžete pochopit. Ještě skáču pro jedno pivko a už jsme spokojení. S blaženým úsměvem se odkutálíme do kempu. Večer před spaním nařizuji budík na šestou hodinu, a ráno opravdu vstávám. Zbytek stanu ještě spí. Beru foťák, udělám pár kroků od kempu a už se přede mnou otevírá oblázková pláž se skálou v hlavní roli. Vybírám místo a nebe čaruje. Takové ráno jsem ještě nezažil. Tajně jsem doufal, že se tohle stane. A Madeira mě vyslyšela. Tenhle ostrov furt nějak nechápu. Madeira je jeden velký zázrak!