Byl to výlet kolem Úštěka. Krásný slunečný den. Už se ale chýlil ke konci a my šli lesem. Poslední sluneční paprsky prosvítaly skrz koruny stromů a náš plán byl ještě vylézt na rozhlednu. Přidáváme do kroku, protože bychom ještě rádi stihli západ. Přicházíme k odbočce a následujeme značky. Zdá se, že jsme na místě, ale rozhledna nikde. Přicházíme k nepatrnému kopečku a na něm cosi stojí. Ano, už jí vidím! Ale je vysoká asi metr. Vlastně je to taková zmenšenina rozhledny. Hahaha. Že mě to nenapadlo. Cimrmanova rozhledna! Západ slunce už je pryč a já trochu smutný a napálený jdu směrem k autu. Vycházíme z lesa mezi pole a na obou stranách se pasou srnky. Dobře tedy, tiše měním objektiv a nahulákám pořádné ISO. Vyčkávám, co se bude dít. Když v tom Klárka mezitím začne hlasitě očesávat hrušku u silnice. No jasně, že je vyplašila. Srnka zdrhá do lesa co jí nohy stačí a já instinktivně zaměřuji a mačkám spoušť. No, nakonec mi ani nevadí, že rozhledna nebyla rozhledna. Mimochodem, hruška byla nezralá.