A je tu zase listopad! Vcházím do lesa ještě za šera a venku je naprosté ticho. Jen se občas ozve čvachtání bot, když kráčím skrz bláto, co tu zbylo po včerejším dešti.  Začíná se rozednívat. Slunce už by mělo pomalu vycházet, ale furt se nic neděje. Přidávám do kroku, abych se dostal na rozhlednu co nejdříve. Už to začíná. Přes zlatavé listy stromů začínají prosvítat první paprsky. Dostávám se k rozhledně. Rychle nahoru! Po pár schodech nakukuji do okének věže a to, co z nich vidím mě ještě více popohání na cestě vzhůru. Rozrážím dveře a jsem na vrcholu. Je to fantazie! Mlha zakrývá část krajiny a vytváří kouzelné pobřeží v kontrastu podzimních barev a bílé ranní mlhy. Právě nastává takové to období, kdy začíná být standardem a stromy ze svých posledních sil stále drží své listy. Doufám, že je ještě chvíli udrží, protože ty barvy jsou prostě boží!